Evropa potřebuje odvahu, ne další výmluvy
Když se dnes v Evropě otevře téma migrace, příliš často se nemluví o samotném problému. Místo hledání řešení sledujeme soutěž o to, kdo rychleji označí svého oponenta za populistu, extremistu nebo šiřitele strachu. Veřejná debata se zúžila na nálepkování a politickou korektnost, zatímco otázky, které občany skutečně zajímají, zůstávají bez odpovědí.
Přitom nejde o žádné okrajové téma. Ochrana vnějších hranic, fungující azylový systém nebo schopnost vymáhat vlastní zákony patří mezi základní povinnosti každého státu. Pokud se o nich bojíme otevřeně mluvit, nechráníme demokracii. Naopak ji oslabujeme.
Právě proto vznikla iniciativa SAVE EUROPE ACT. Není útokem na Evropu. Je výzvou, aby Evropská unie začala dělat to, co od ní občané právem očekávají – chránit své hranice, důsledně prosazovat vlastní pravidla a otevřít seriózní debatu o migrační politice.
Dlouhá léta jsme slýchali, že nelegální migrace je problém, který se vyřeší sám. Že stačí více solidarity, více evropské koordinace nebo další reformy. Realita ale ukazuje, že bez funkční ochrany vnějších hranic a bez důsledného vymáhání práva zůstávají podobné sliby jen politickými prohlášeními. Žádná společnost nemůže dlouhodobě fungovat, pokud její pravidla platí jen někdy a jen pro někoho.
Ochrana hranic přitom není žádným radikálním požadavkem. Je to jeden ze základních atributů státní suverenity. Stát, který nedokáže rozhodnout, kdo na jeho území vstoupí, kdo zde může legálně zůstat a kdo nikoliv, postupně ztrácí autoritu. Bez možnosti vymáhat vlastní právo se právní stát stává pouhou frází.
To neznamená odmítání lidí, kteří skutečně potřebují pomoc. Evropa má dlouhou tradici poskytování ochrany těm, kteří prchají před válkou nebo pronásledováním. Humanita je součástí evropské identity. Stejně důležitou součástí je ale odpovědnost. Azyl nemůže být náhradou běžné migrační politiky a solidarita nemůže znamenat rezignaci na pravidla. Pokud někdo nesplňuje podmínky pro pobyt, musí existovat zákonný a funkční mechanismus návratu. To není projev tvrdosti. To je projev fungujícího právního státu.
Paradoxem dnešní Evropy není jen samotná migrace. Paradoxem je především strach o ní mluvit. Místo argumentů přichází moralizování. Místo věcné diskuse emotivní nálepky. Část politické reprezentace jako by uvěřila, že problém zmizí, když se o něm přestane mluvit. Jenže historie ukazuje pravý opak. Potlačované problémy nemizí. Rostou.
Demokratická společnost přece nestojí na tom, že všichni sdílejí stejný názor. Její síla spočívá v tom, že umožňuje střet různých pohledů a hledání nejlepších řešení. Kritika migrační politiky není útokem na demokracii. Je součástí demokracie. Požadavek na bezpečné hranice není projevem nenávisti. Je legitimním politickým názorem, který sdílí miliony evropských občanů.
Právě v tom spočívá význam iniciativy SAVE EUROPE ACT. Nevnucuje jedinou správnou odpověď. Připomíná však, že občané mají právo požadovat změnu politiky, pokud jsou přesvědčeni, že současný stav nefunguje. Evropská občanská iniciativa je legitimním demokratickým nástrojem, který umožňuje dostat důležitá témata na jednací stůl evropských institucí. V době rostoucí nedůvěry veřejnosti je to mechanismus, který dává občanům možnost být slyšet.
Budoucnost Evropy nebude určovat počet nových směrnic ani stále propracovanější politický marketing. Rozhodne ji schopnost vrátit se k hodnotám, na kterých evropská civilizace vyrostla – k právnímu státu, osobní odpovědnosti, svobodné diskusi a respektu k demokratickým pravidlům. Bezpečnost a svoboda nejsou protiklady. Jedna podmiňuje druhou.
SAVE EUROPE ACT není výzvou k uzavírání Evropy. Je výzvou k tomu, aby Evropa znovu získala sebevědomí. Aby přestala předstírat, že problémy neexistují, a začala je řešit. Protože občané nečekají od politiků dokonalost. Čekají, že budou mít odvahu pojmenovat realitu a nést odpovědnost za svá rozhodnutí.
A právě odvaha je dnes možná tím, co Evropě chybí ze všeho nejvíc.