HRANICE PADLA. VINEN JE TEN, KDO SI TOHO VŠIML

Masový průlom do španělské Ceuty ukázal dvě tváře Pedra Sáncheze. Nejprve premiéra, který správně nasadil armádu a obnovil kontrolu. Potom levicového moralistu, jenž začal udílet lekce státům, které se rozhodly chránit vlastní občany.

Během několika dní překročilo hranici mezi Marokem a španělskou Ceutou přibližně 72 tisíc lidí. Podle nejnovějších údajů jich asi 70 tisíc následně odešlo nebo bylo vráceno zpět. Ceuta sice neleží v schengenském prostoru a Madrid zabránil přesunu migrantů na evropskou pevninu, rozsah události byl přesto bezprecedentní. Při pokusu o překročení hranice navíc zahynuly desítky lidí. (Reuters)

Říkejme věci přesně. Nebyla to vojenská invaze a není důvod uchylovat se k rasovým urážkám. Byl to však masový průlom vnější hranice Evropské unie, při němž stát na několik hodin fakticky ztratil kontrolu nad tím, kdo vstupuje na jeho území. A to není "kulturní obohacení", klimatická událost ani nedorozumění. To je bezpečnostní krize.

Sám Pedro Sánchez označil situaci za "útok" a "porušení územní celistvosti Španělska". Nasadil armádu, posílil policii, nechal vybudovat námořní bariéru a ve spolupráci s Marokem zahájil návraty. Jinými slovy: když přestaly fungovat tiskové konference, nastoupila fyzická hranice a státní moc. A kupodivu to zabralo. (Španělská vláda)

Tuto část Sánchezovy reakce je fér ocenit. Madrid obnovil pořádek rychle a většina migrantů se nedostala dál do Evropy. Jenže právě zde začíná politická schizofrenie španělské levice.

Když se brání Španělsko, je to bezpečnost. Když ostatní, je to sobectví

Itálie dočasně obnovila kontroly cestujících ze Španělska, další evropské státy požadovaly důslednější ochranu vnější hranice a otevřely otázku, zda španělská migrační politika nevytváří nebezpečný motivační efekt.

Sánchez místo věcné odpovědi rozeslal dopis evropským představitelům. Reakci některých vlád označil za "sobeckou, polarizující a nezákonnou" a jejich obavy spojil s předsudky, dezinformacemi, nevědomostí či politickým kalkulem. (Euronews)

To je typický reflex současné progresivní politiky. Když se její předpoklady střetnou s realitou, nepřezkoumává se politika. Přezkoumává se slovník kritiků. Problémem už není proražená hranice, ale člověk, který si dovolil říct, že byla proražena.

Sánchez má pravdu v tom, že panika ani kolektivní obviňování nikomu nepomohou. Má pravdu také v tom, že Ceuta není součástí Schengenu a bezprostřední přesun desítek tisíc lidí do zbytku Evropy nenastal. Nemá však právo označovat preventivní reakce ostatních států za morální selhání. Jejich vlády nejsou odpovědné madridským novinářům ani socialistické internacionále. Jsou odpovědné vlastním občanům.

Regularizace není příčina. Je to ale signál

Sánchezova vláda letos spustila mimořádnou regularizaci přibližně půl milionu cizinců pobývajících ve Španělsku bez řádného oprávnění. Nešlo o automatické občanství: žadatelé museli prokázat alespoň pětiměsíční pobyt a bezúhonnost a získávali počáteční roční povolení k pobytu a práci. 

Nebylo by poctivé tvrdit, že právě tato regularizace přímo způsobila události v Ceutě. Madrid jako bezprostřední spouštěč uvádí výklad červencového soudního rozhodnutí, podle něhož nebylo možné automaticky vracet lidi připlouvající po moři bez fyzicky vymezené hranice. Informaci následně šířily převaděčské sítě.

Politický signál však ignorovat nelze. Jestliže stát opakovaně ukazuje, že neoprávněný pobyt může být po určité době administrativně legalizován, vytváří očekávání, že porušení pravidel nemusí být konečnou překážkou. Nemusí jít o jedinou ani hlavní příčinu migrace. Stačí, že se stane další položkou v kalkulaci převaděčů a lidí ochotných riskovat cestu.

Legální migrace může být pro stárnoucí evropské ekonomiky přínosem. Musí ji ale řídit přijímající země podle svých kapacit, pracovního trhu a bezpečnostních potřeb. Ne převaděči, aktivisté ani dav na hranici. Potřeba pracovní síly není argumentem pro bezmocný stát.

Humanita a hranice nejsou protiklady

Evropa se musí zbavit falešné volby, podle níž může být buď humánní, nebo chránit své hranice. Může a musí dělat obojí. Zachránit člověka před utonutím neznamená automaticky mu přiznat právo zůstat. Posoudit žádost o azyl neznamená rezignovat na návrat toho, kdo podmínky nesplňuje. A ochrana státní hranice není projevem rasismu, ale základní funkcí suverénního státu.

Tragédie v Ceutě ukázala ještě jednu nepříjemnou pravdu: rozhodující nebyly fráze o solidaritě, nýbrž armáda, bariéra, spolupráce s Marokem a rychlé návraty. Tedy přesně ty nástroje, které evropská levice ještě nedávno líčila jako bezcitné či populistické.

Pedro Sánchez nakonec hranici ubránil. Politicky však znovu selhal ve chvíli, kdy začal kárat ty, kteří po Evropě požadují totéž. Občan není extremista proto, že chce vědět, kdo přichází do jeho země. Vláda není xenofobní proto, že odmítá nelegální vstup. A popis skutečnosti není dezinformací jen proto, že se nehodí do progresivního příběhu.

Evropa nepotřebuje další žalobníčky, kteří po každé krizi hlásí do Bruselu nevhodné názory svých kritiků. Potřebuje správce, kteří budou střežit její hranice, prosazovat její zákony a hájit zájmy jejích občanů. Bez omluv a bez ideologického divadla.