Macron štěká na plyšáka z Temu

Francouzský prezident Emmanuel Macron opět předvedl evropskou geopolitiku v celé její moderní kráse. Když nemá odvahu ani sílu reálně zatlačit na Vladimira Putinu, vytáhne telefon a zavolá jeho levnější běloruské kopii z výprodeje - Alexandera Lukašenka. Protože přesně tak dnes vypadá "strategická autonomie Evropy". Místo aby Evropa působila jako mocnost, působí jako člověk, který se bojí šéfa hospody, tak jde moralizovat uklízečku.

Lukašenko samozřejmě není žádný génius geopolitiky. Je to režimní přeživší. Politický šváb postsovětského prostoru. Člověk, který přežil sankce, izolaci, protesty i vlastní směšnost. A hlavně pochopil jednu věc: Evropští lídři strašně rádi vypadají tvrdě. Ale jen do chvíle, kdy by to něco stálo.

Takže teď sledujeme absurdní divadlo:
Macron mluví s Lukašenkem, jako kdyby právě otevíral tajný kanál ke Kremlu. Přitom Lukašenko dnes není architekt hry. Je to spíš Putinův regionální franšízant. Něco jako "Rusko Express Minsk". A nejvtipnější na tom je evropská póza. Roky posloucháme řeči o hodnotách, izolaci diktátorů a morální nadřazenosti. A pak přijde realita, ceny energií, válka za hranicemi a nervozita voličů - a najednou se vytáčí číslo do Minsku rychleji než číslo na vlastní manželku. Geopolitika je totiž krutá v jedné věci:

nakonec vždycky vyhraje realita nad pózou.

A Evropa dnes zoufale připomíná člověka, který chtěl být Reaganem, ale skončil jako manažer krizové komunikace pro powerpointovou prezentaci o diverzitě. Lukašenko si mezitím musí připadat skvěle. Ještě nedávno byl pro Evropu "nelegitimní diktátor". Dnes mu volá Elysejský palác.