Modří pod kořenem

ODS dostala jedinečnou příležitost dokázat, že pravicová politika není v Česku mrtvá. Výsledkem byly vyšší daně, rostoucí výdaje, bobtnající stát a návrat Andreje Babiše k moci. Místo poctivé sebereflexe dnes občanští demokraté nabízejí bábu pod kořenem, operní pěvkyni a populismus přebarvený namodro.

Andreje Babiše nevrátili k moci jeho ministři, marketingoví poradci ani věrní důchodci. Největší kus práce za něj odvedla vláda Petra Fialy. ODS měla po volbách všechno, o čem celé roky mluvila: premiéra, ministra financí, parlamentní většinu a historickou příležitost ukázat rozdíl mezi pravicovou vládou a dotačně-dávkovým provozem hnutí ANO. Dostala do rukou stát po Babišovi a mohla začít škrtat, rušit zbytečné agendy, snižovat byrokracii a obnovovat respekt k osobní odpovědnosti.

Místo toho začala provozovat modrý sociální demokratismus.

Stát se zásadně nezmenšil, jeho výdaje dál rostly a daně šly nahoru. Vláda zvýšila daň z příjmů právnických osob z 19 na 21 procent, zvedla daň z nemovitostí, změnila DPH a omezila některé daňové slevy. To všechno pod značkou strany, která před volbami vykřikovala: "Žádné zvyšování daní! Stát musí šetřit na sobě, ne na lidech." Můžeme tomu říkat konsolidace, odpovědnost nebo nutný kompromis. Podnikatel, zaměstnanec a majitel nemovitosti tomu však říkají jednoduše: vyšší daně.

Ani rozpočtový výsledek nepřipomínal pravicový zázrak. Státní rozpočet skončil v roce 2025 se schodkem 290,7 miliardy korun, tedy téměř o padesát miliard hůře, než vláda plánovala. Běžné výdaje meziročně vzrostly a více peněz spolykaly také platy státních zaměstnanců. Ano, Fialova vláda nastoupila v těžké době. Válka, energetická krize a inflace nebyly její vinou. Jenže žádná vláda nevládne v laboratorních podmínkách. Právě během krize se pozná, zda má politická strana pevné hodnoty, nebo pouze hezky vytištěný program.

ODS v tom, kvůli čemu ji volili pravicoví voliči, nedokázala téměř nic. Nesnížila daně, zásadně nezmenšila stát, nezkrotila jeho provozní výdaje a nevytvořila dojem, že schopnost, práce a podnikání jsou pro ni skutečně důležitější než další formuláře, regulace a přerozdělování. Přesto se její představitelé celé čtyři roky tvářili, že problém není v jejich politice, ale v tom, že ji neumějí dostatečně dobře vysvětlit. To je oblíbená výmluva politiků, kteří občanům nejprve sáhnou hlouběji do kapsy a následně se diví, že za to nejsou pochváleni. Výsledkem bylo předání moci zpátky Andreji Babišovi. ODS mu připravila dokonale pohnojené pole: zklamané pravicové voliče, naštvané podnikatele, dražší stát a veřejnost unavenou poučováním. Babiš už pouze přijel se svou marketingovou sklízecí mlátičkou.

Člověk by proto očekával poctivou sebereflexi. Přiznání chyb. Nový ekonomický program. Jasný seznam výdajů, které ODS zruší, úřadů, které sloučí, a daní, které sníží.

Místo toho přišla bába pod kořenem.

Předseda Martin Kupka se rozhodl propagovat komunální kandidátku známou z televizní reportáže a udělat z ní symbol "lidové" ODS. K tomu přidal prohlášení, že by občanští demokraté dokázali připravit rozpočet se schodkem 156 miliard korun. Bez veřejně předloženého seznamu konkrétních škrtů je to stejné rozpočtové kouzelnictví, jaké ODS právem vyčítá Babišovi. Jen koberec pod kouzelníkem je tentokrát modrý. Protože jedna lidová atrakce nestačí, vytáhla ODS do senátního souboje v Praze 9 operní pěvkyni Dagmar Peckovou. Proti Peckové osobně nelze říct nic zásadního. Je to úspěšná, výrazná a občansky angažovaná žena. Sama se označuje za pravicovou liberálku, hlásí se ke svobodě jednotlivce, osobní odpovědnosti, NATO a západnímu směřování České republiky. To všechno zní sympaticky. Pořád však zůstává otázka, proč strana s pětatřicetiletou historií a tisíci členů musí hledat politickou spásu u nestranické celebrity bez zkušeností s legislativou a vrcholnou politikou.

Slavné jméno není politická kvalifikace. Schopnost zazpívat Carmen ještě automaticky neznamená schopnost posuzovat ústavní zákony. Stejně jako pobyt pod kořenem není kvalifikací pro komunální politiku. Případná dobrá práce Dagmar Peckové v Senátu se samozřejmě nedá předem vyloučit. Problémem není ona. Problémem je ODS, která už nepůsobí jako sebevědomá politická strana, ale jako castingová agentura zoufale hledající kohokoliv, koho veřejnost pozná bez jmenovky. Kde jsou její vlastní osobnosti? Kde jsou dlouhodobě připravovaní odborníci, výrazní členové a politici, kteří dokážou obhájit pravicový program? Pokud strana po desetiletích existence nabízí voličům televizní kuriozitu a známou pěvkyni, nevypovídá to o její otevřenosti. Vypovídá to o personální a ideové vyprahlosti.

ODS dnes kritizuje Babišův populismus, ale současně se ho snaží napodobovat. Jen místo koblih rozdává modré slogany, místo odbornosti nasazuje známé tváře a místo věrohodného rozpočtu nabízí čísla, k nimž zapomněla přiložit výpočet. Takto se Babiš neporáží. Takhle se pouze potvrzuje jeho přesvědčení, že politika není souboj idejí, ale soutěž marketingových oddělení. ODS nemusí být dokonalejší verzí ANO. Nemusí být ani sociální demokracií s modrým ptákem ve znaku. 

Má být pravicovou stranou: hájit soukromé vlastnictví, podnikání, nízké daně, štíhlý stát, osobní odpovědnost a rozpočtovou disciplínu.

Jestli to nedokáže, nepomůže jí bába pod kořenem, slavná pěvkyně ani další chytlavý slogan. Babiš může být ODS vděčný. Nejprve mu připravila návrat k moci a nyní dělá všechno pro to, aby u ní ještě nějaký čas zůstal.