Morálka, která začíná až izraelskou odvetou

Fauda je fikce, která poctivě přiznává chaos války. NAZA se označuje za dokument, ale do sálu vstupuje s předem napsaným rozsudkem: Izrael je pachatel, Palestinci jsou oběti a Hamás se z příběhu téměř vypaří. Nejde o hledání pravdy, ale o její politicky líbivou distribuci. Anonymní svědectví mohou být důvodem k vyšetřování, nikoli automatickým důkazem kolektivní viny izraelského státu.

Českou ozvěnou tohoto přístupu jsou celebrity typu Tomáše Kluse a Dana Přibáně. Nejsou to teroristé. Jsou však hlasitými distributory narativu, ze kterého teroristé politicky těží. Klus vystoupil s výzvou k okamžitému příměří a tvrdil, že palestinské oběti u nás nemají hlas. Přibáň jej následně chválil jako jednoho z prvních, kdo se postavil proti "izraelskému teroru". Potíž není v soucitu s palestinskými civilisty. Jejich utrpení je skutečné a žádný rozumný člověk ho nemusí zlehčovat. Problém začíná ve chvíli, kdy se válka začne vyprávět od první izraelské bomby, jako by jí nepředcházel masakr 7. října, únosy rukojmích a otevřeně deklarovaná snaha Hamásu podobný útok opakovat. V celebritním podání má Izrael veškerou odpovědnost, zatímco Hamás se mění v jakýsi přírodní úkaz bez vůle, strategie a viny.

Výzva k příměří bez současného požadavku na propuštění rukojmích, odzbrojení Hamásu a ukončení jeho vlády není mírovým plánem. Je to požadavek, aby demokratický stát přestal bojovat dříve než organizace, která válku zahájila a své civilní obyvatelstvo proměnila ve strategický nástroj. Výsledkem by nebyl mír, ale přestávka před dalším útokem. Tentokrát s poučením, že čím více vlastních civilistů Hamás vystaví nebezpečí, tím větší mezinárodní tlak vyvine na Izrael. Konzervativní proizraelský postoj neznamená uctívat Netanjahua ani omlouvat každý zásah izraelské armády. Znamená však odmítnout mravní podvod, který staví na stejnou úroveň teroristické vraždění civilistů jako záměr a civilní oběti vojenské operace jako tragický důsledek. Právě toto rozlišení musí být dokazováno případ od případu,  nikoli odstraněno festivalovým potleskem.

Fauda přiznává, že je fikcí, a přesto ukazuje morální složitost konfliktu. NAZA tvrdí, že přináší fakta, ale nabízí především ideologicky sestavenou obžalobu. A Klus s Přibáněm v ní ochotně přijímají role českého sboru morálního pohoršení: silné emoce, jednoduchý viník a Hamás bezpečně mimo záběr.

Soucit bez kontextu není odvaha. Je to jen pohodlný luxus lidí, kterým po koncertu ani po expedici nikdo neunese děti do tunelu.