Naši lidé, jeho byznys

Andrej Babiš, bojovník za zdraví národa. Jen není úplně jasné, kde končí veřejný zájem a začíná výnos investičního portfolia.

Andrej Babiš znovu bojuje za zdraví "našich lidí". Zní to starostlivě, téměř otcovsky. Premiér bdí, národ marodí a někde v pozadí už Alena Schillerová hledá vhodný filtr na Instagram. Jenže výraz "naši lidé" není nevinný. Je to základní jednotka populismu. Ne občané se stejnými právy a povinnostmi, ale emocionálně vymezený kmen, kterému vůdce slibuje ochranu před těmi druhými: cizinci, elitami, trhem, Bruselem, opozicí nebo právě probíhající katastrofou.

Podstatné přitom není, zda problém skutečně vyřeší. Podstatné je, aby "naši lidé" cítili, že jejich člověk bojuje.

Zdraví jako veřejná služba. A také docela dobrý byznys

Položme si proto nepříjemnou, ale legitimní otázku: proč je právě zdraví pro Andreje Babiše tak důležité politické téma? Může za tím být skutečný zájem o veřejné zdraví. Může jít o marketing. A nelze přehlédnout ani skutečnost, že zdravotnictví a farmacie představují významnou část podnikatelského světa, jehož je Babiš konečným vlastníkem.

Nejde o spekulaci opozičního poslance. Samotný web Hartenbergu uvádí, že skutečnými majiteli Hartenberg Holdingu jsou Andrej Babiš a Jozef Janov. Hodnota celého portfolia dosahovala ke konci roku 2025 podle společnosti přibližně 700 milionů eur, tržby portfoliových firem 940 milionů eur a EBITDA 130 milionů eur. Ve zdravotnictví nejde o drobné. Hartenberg Holding podle vlastních údajů drží 50,1 % skupiny FutureLife, jednoho z největších evropských poskytovatelů asistované reprodukce a genetických služeb. FutureLife vykazuje tržby přes 400 milionů eur, EBITDA přes 85 milionů eur a více než 77 tisíc cyklů IVF. Holding navíc vlastní 68,6 % společnosti Imunoglukan působící v oblasti podpory imunity. Investovat soukromý kapitál do zdravotnictví není nic špatného. Naopak: soukromé kliniky, konkurence, investice a tlak na efektivitu mohou zdravotnictví prospět. Konzervativní kritik nemá požadovat znárodnění jen proto, že se mu nelíbí majitel.

Problém vzniká jinde: když stejný člověk současně ovládá vládu, rozpočet, zdravotní politiku a rozsáhlý soukromý kapitál ve zdravotnickém odvětví.

To samo o sobě nedokazuje, že konkrétní politické rozhodnutí bylo přijato ve prospěch Hartenbergu. Takové tvrzení by vyžadovalo konkrétní důkazy. Dokazuje to však velmi reálný střet ekonomických motivací, který musí být veřejně kontrolován, transparentně přiznáván a politicky započítáván. U běžného politika se ptáme, zda jeho zdravotní politika funguje. U Babiše se musíme zároveň ptát, komu funguje.

Krizový manažer, po kterém zůstává krize

Babiš si léta buduje obraz krizového manažera. Muže činu, který nespí, telefonuje, rozdává příkazy a osobně zachraňuje republiku. Je to působivá televizní role. Jenže manažer se neposuzuje podle počtu telefonátů ani podle unaveného obličeje na Facebooku. Posuzuje se podle výsledků.

Největší zkouškou byla pandemie covidu.

V prvním pololetí roku 2021, tedy stále za Babišovy vlády, zemřelo v Česku 76,7 tisíce lidí. O 19,5 tisíce více než ve stejném období předchozího roku. Meziroční nárůst přesahoval třetinu. Covid byl s více než 17 tisíci zemřelými nejčastější příčinou smrti. Samozřejmě nelze všechna úmrtí připsat jednomu premiérovi. Pandemie byla globální pohroma a chybovaly téměř všechny vlády. Český problém však spočíval v něčem jiném: v chaotickém střídání pravidel, politickém načasování opatření, personálních veletočích a řízení státu podle momentálního průzkumu nálad. Babiš krizi neřídil jako manažer. Řídil ji jako marketér.

Nejdříve bylo nutné veřejnost uklidnit, potom vyděsit, následně jí něco slíbit, označit viníka a nakonec vysvětlit, že bez Babiše by to bylo ještě horší. Každý neúspěch se dal prodat jako důkaz, že potřebujeme ještě více Babiše. To je kouzlo politického krizového managementu: ve firmě vás za špatné výsledky odvolají. V politice stačí přesvědčit voliče, že za ně může někdo jiný.

Caplanův racionálně iracionální volič

Zde přichází na scénu Bryan Caplan a jeho kniha Mýtus racionálního voliče.

Caplan netvrdí jen to, že voliči mají málo informací. Jeho teze je nepříjemnější: voliči často udržují systematicky chybné názory, protože je to téměř nic nestojí. Jednotlivý hlas prakticky nerozhodne volby, takže volič nenese přímou cenu za svůj omyl. Při nákupu auta je člověk opatrný. Čte recenze, porovnává ceny a ví, že špatná volba ho bude stát vlastní peníze. V politice může věřit nesmyslu, volit podle emocí a náklady svého omylu rozdělit mezi miliony ostatních. Caplan tomu říká racionální iracionalita. Politická hloupost není nutně výsledkem nedostatku inteligence. Je výsledkem špatně nastavených pobídek. Když člověk za omyl osobně neplatí, může si dovolit luxus věřit tomu, co mu přináší emocionální uspokojení. Výzkumy, na které Caplan později upozorňoval, navíc ukázaly, že finanční motivace k přesné odpovědi dokázala výrazně snížit stranické zkreslení při odpovědích na faktické otázky. Když je pravda zadarmo, vítězí stranická víra. Když má chyba cenu, lidé najednou začnou přemýšlet. Přesně na tomto trhu s levnou iracionalitou Babiš podniká.

"Naši lidé" jako obchodní model

Babiš nepotřebuje, aby voliči rozuměli zdravotnickým rozpočtům, investičním fondům nebo vlastnickým strukturám. Potřebuje, aby přijali jednoduchý příběh:

On bojuje za naše zdraví. Ostatní škrtají, kradou nebo poslouchají Brusel.

Caplan popisuje čtyři typická ekonomická zkreslení voličů. V Babišově politice najdeme prakticky všechna.

Proti-tržní zkreslení: Zisk jiných podnikatelů je podezřelý, ale vlastní podnikatelský úspěch je důkaz schopnosti. Soukromý vlastník je padouch, dokud není součástí správného holdingu.

Proti-cizinecké zkreslení: Pomoc, peníze a pozornost mají patřit "našim lidem". Zahraničí není prostor pro obchod a spolupráci, ale zásobník nepřátel, migrantů, ukrajinských výdajů a bruselských příkazů.

Zkreslení ve prospěch viditelné práce: Důležité není, zda systém dosahuje lepších výsledků. Důležité je otevírat budovy, oznamovat investice, nabírat zaměstnance a ukazovat bagr. Výstup je méně fotogenický než vstup.

Pesimistické zkreslení: Republika je neustále těsně před katastrofou. Všechno se rozpadá, lidé nemají nic a vláda musí okamžitě zasáhnout. Trvalý strach vytváří trvalou poptávku po zachránci.

Babiš nemusí být iracionální. Naopak. Babiš je velmi racionální politik, který dokonale využívá iracionalitu svých voličů.

Kdo může utéct na Maledivy

Na hesle "naši lidé" je nejcyničtější to, že vůdce a jeho lidé nikdy nenesou stejné náklady jako voliči. Běžný člověk nemůže před drahými energiemi, přetíženým zdravotnictvím, epidemií ani klimatickými extrémy odletět soukromým letadlem. Nemá několik rezidencí, špičkovou soukromou péči ani majetek rozložený mezi různé země a obory. Andrej Babiš může odletět na Maledivy. "Naši lidé" zůstanou doma a zaplatí účet za jeho další záchrannou operaci. To není závist vůči bohatství. Bohatství vytvořené podnikáním je legitimní. Je to kritika politika, který svůj mimořádný majetek vydává za důkaz kompetence, ale po voličích žádá, aby ignorovali ekonomické zájmy, které z tohoto majetku vyplývají. Kapitalista riskuje vlastní peníze. Populista riskuje cizí peníze a vlastní popularitu jistí marketingem.

Je blbost věčná?

Možná ano. Přesněji řečeno: věčná je nabídka pohodlných lží a lidská ochota kupovat je, pokud jsou dostatečně levné. Demokracie automaticky nevyrábí dobrá rozhodnutí. Vyrábí rozhodnutí, která odpovídají motivacím politiků a představám voličů. Pokud volič odměňuje větu "postarám se o naše lidi" více než výsledky, transparentnost a kompetenci, dostane nekonečnou řadu samozvaných ochránců.

Babiš není poruchou systému. Je jeho produktem.

Proto nestačí doufat, že příští kampaň bude slušnější. Je nutné omezovat prostor, ve kterém může politická iracionalita ničit ekonomiku: posilovat nezávislé instituce, zveřejňovat vlastnické a finanční vazby, měřit výsledky veřejných politik a vracet co nejvíce rozhodování jednotlivcům, firmám, obcím a trhu. Demokracie možná nedokáže odstranit hloupost. Může ale zabránit tomu, aby každá hloupost dostala rozpočet, ministerstvo a tiskovou konferenci. Až tedy Andrej Babiš příště oznámí, že bojuje za zdraví "našich lidí", měli bychom mu položit dvě otázky:

Jaké jsou výsledky?

A hned potom:

Komu na nich roste hodnota portfolia?