Stát, který zaměstnává sám sebe

Výrok Filipa Turka o "parazitech" ve státní správě rozvířil vody přesně tak, jak měl. Úředníci se pohoršili, část veřejnosti zatleskala a zbytek si s lehkým cynismem řekl, že tohle už tu jednou bylo. Jenže místo obvyklé přestřelky emocí by možná stálo za to připustit nepříjemnou realitu: český stát není přebujelý kvůli jednotlivcům, ale kvůli tomu, jak je nastavený. Máme přes šest tisíc obcí, čtrnáct krajů, nespočet úřadů, agentur a institucí, které se navzájem kontrolují, doplňují a často i zdvojují. Výsledkem není efektivní správa, ale systém, který generuje práci sám pro sebe. Každá nová regulace vytvoří potřebu další kontroly, dalšího reportu, dalšího oddělení. A tak vznikají agendy pro agendy — ne proto, že by byly nutné, ale protože už existují.
V soukromém sektoru je logika jednoduchá: nevytváříš hodnotu, končíš. Stát má luxus jiného modelu. Nevytváříš hodnotu? Vytvoříš proces, který to vysvětlí. A ten proces zaměstná další lidi. A ti lidé vytvoří další proces. Peníze, které to všechno živí, ale nevznikají na úřadech. Vznikají jinde — v podnikání, v riziku, v ekonomické aktivitě, která nemá jistotu rozpočtové kapitoly na příští rok. Každý další úředník, každá nová agenda, každá "nutná" regulace má svůj náklad. A ten náklad někdo zaplatí. Pokud aparát roste rychleji než ekonomika, výsledek je předvídatelný: vyšší daně, vyšší dluh a postupně menší prostor pro ty, kdo ty peníze skutečně vytvářejí. To není ideologie. To je účetnictví.
A pak tu máme samotnou debatu o "parazitech". Je snadné ukázat prstem na anonymní masu úředníků a udělat z ní viníka. Je ale o něco zajímavější se ptát, kdo vlastně má právo takovou nálepku rozdávat. Může o "parazitování" mluvit někdo, kdo sám nikdy nestál v prostředí, kde se hodnota musí denně obhajovat výkonem? To je otázka, kterou si musí každý zodpovědět sám. Stejně jako je fér přiznat i druhou věc: hysterická obrana části státního aparátu někdy opravdu připomíná kejhání husy, která tuší, že se blíží změna. Problém je, že se většinou nikdy nedostaví. Protože český stát, tenhle mistr v zaměstnávání sám sebe, funguje přesně tak, jak byl navržen. A kdo čeká, že se dobrovolně zmenší, ten věří na pohádky.

