ZABIJ SOCIALISMUS - POSÍLÍŠ EVROPU

Jak přestat se bát Číny, odstrašit Rusko a vrátit Evropu mezi světové lídry

Evropa si zvykla vyprávět příběh o vlastním konci. Čína ovládne světovou výrobu, Amerika technologie a finance, Rusko nás zastraší válkou a nám zbudou regulace, klimatické konference a důstojně spravovaný úpadek. Vlak nám prý ujel.

Neujel. Pouze jsme na něj přestali nastupovat.

Stačilo přibližně dvacet let, aby se Německo z průmyslového motoru Evropy stalo symbolem stagnace. Levnou a spolehlivou energii nahradilo drahou a nejistou. Investice vystřídala regulace, technologickou odvahu opatrnictví a strategii víra, že obchod vyřeší také bezpečnost. Mezinárodní měnový fond dnes mezi příčinami německého zaostávání uvádí slabou produktivitu, nedostatečné investice do infrastruktury, dovedností a inovací, přebujelou byrokracii, stárnutí populace, energetický šok a zhoršení konkurenceschopnosti.

To není důkaz nevyhnutelného evropského konce. Je to naopak důkaz, jak rychle mohou politická rozhodnutí změnit postavení celé země. Jestli jsme dokázali během jedné generace sejít dolů, můžeme během další vystoupat zpátky.

Čínský obr není všemocný

Čínský vzestup je skutečný a nemá smysl jej zlehčovat. Čína dnes vytváří přibližně třetinu světové průmyslové produkce. Vybudovala dodavatelské řetězce, infrastrukturu, energetiku a výrobní kapacity v rozsahu, kterému Evropa často nedokáže konkurovat. Umí stavět rychle, rozhodovat strategicky a soustředit kapitál do vybraných odvětví.

Jenže její síla není ekonomické perpetuum mobile. Čínský model dlouhodobě zvýhodňuje výrobu, investice a státem určené sektory na úkor spotřeby domácností. Místní vlády podporují ztrátové podniky kvůli zaměstnanosti, státní banky prodlužují úvěry neefektivním dlužníkům a přebytečná produkce musí stále častěji hledat odbyt v zahraničí. MMF upozorňuje, že slabou domácí poptávku nahrazuje silný export a že vznikající nerovnováhy poškozují obchodní partnery.

Čínské továrny mohou svět zaplavovat levnými výrobky jen tak dlouho, dokud je svět ochoten je přijímat. Jakmile hlavní trhy začnou chránit strategická odvětví, vyžadovat reciprocitu a bránit se subvencovanému dumpingu, přestane být každá přebytečná továrna výhodou. Stane se nákladem, který musí někdo financovat.

Evropa se proto Číny nemusí bát. Musí ji respektovat, studovat a tvrdě s ní soutěžit. Nemáme napodobovat čínský autoritářský stát ani dotovat každou politicky oblíbenou továrnu. Máme se od Číny naučit, že bez energie, průmyslu, infrastruktury, dlouhodobé strategie a schopnosti rychle rozhodovat se velmocí nestaneme.

Levné čínské zboží může být pro evropského spotřebitele příjemné. Závislost na čínských bateriích, elektronice, léčivých látkách, solárních technologiích nebo kritických surovinách už příjemná není. Otevřený obchod je výhodný pouze tehdy, když z něj nevznikne jednostranná strategická závislost.

Rusko je nebezpečné, nikoliv všemocné

Také strach z Ruska je často větší než střízlivé hodnocení jeho možností. Ruský režim je brutální, militarizovaný a ochotný snášet ztráty, které by demokratické země považovaly za nepřijatelné. Má jaderné zbraně, rozsáhlý zbrojní průmysl a bezohlednost, kterou nelze ignorovat. Podceňovat Rusko by bylo hloupé.

Stejně hloupé je však považovat je za nepřemožitelnou sílu. Podle Světové banky dosáhl v roce 2025 nominální výkon ekonomiky Evropské unie přibližně 21,2 bilionu dolarů, zatímco ruský asi 2,6 bilionu. Rusko není ekonomický obr. Je to menší ekonomika, která podřídila mimořádně velkou část svých zdrojů válce. V roce 2025 vydávalo na armádu přibližně 7,5 procenta HDP.

Rusko nás může ohrožovat nikoliv proto, že by bylo silnější než Evropa, ale proto, že je ochotnější svou sílu používat. Problémem není nedostatek evropských peněz, technologií nebo lidí. Problémem je roztříštěné velení, pomalé nákupy, nedostatečné zásoby munice a dlouholetá neochota připustit, že mír musí někdo ozbrojený chránit.

To se již začíná měnit. Evropské země NATO a Kanada v roce 2025 zvýšily své reálné obranné výdaje téměř o pětinu. Spojenci se současně zavázali do roku 2035 investovat pět procent HDP do obrany a související bezpečnosti, z toho nejméně 3,5 procenta do vlastních vojenských schopností.

Evropa nepotřebuje být agresivní. Potřebuje být natolik silná, aby agrese proti ní nedávala smysl. Musí mít početné armády, protivzdušnou obranu, drony, dělostřelectvo, zásoby munice, logistiku, kybernetické schopnosti a věrohodné jaderné odstrašení. Mír není odměnou za dobré úmysly. Je výsledkem rovnováhy sil.

Ze socialismu se nešetří. Ze socialismu se vyrůstá

Evropský problém nespočívá v tom, že pomáhá nemocným, invalidům, veteránům nebo lidem, kteří se dočasně dostali do potíží. Civilizovaná společnost své slabé neopouští. Problém začíná ve chvíli, kdy stát trestá práci, odměňuje dlouhodobou nečinnost, chrání neefektivní firmy, přerozděluje stále větší část vytvořeného bohatství a snaží se každé lidské rozhodnutí nahradit předpisem.

Sociální systém se musí vrátit ke svému původnímu účelu: být bezpečnostní sítí, nikoliv způsobem života. Podpora v nezaměstnanosti má být časově omezeným pojištěním. Každý prokazatelně práceschopný člověk, který žádá o pomoc společnosti, musí pracovat, doložit aktivní hledání zaměstnání, rekvalifikovat se nebo vykonávat odpovídající veřejnou službu. Kdo bez vážného důvodu odmítne přiměřenou práci, nemůže očekávat, že jeho život budou financovat ostatní.

Zároveň musí platit, že každá odpracovaná hodina člověku zvýší čistý příjem. Dávkové pasti, vysoké zdanění nízkých mezd a náhlá ztráta podpory po přijetí práce jsou ekonomický nesmysl. Solidarita musí být spojena s odpovědností a práce se musí vždy vyplatit více než nečinnost.

Totéž platí pro podniky. Kapitalismus není systém, v němž stát privatizuje zisky a socializuje ztráty vybraných firem. Neúspěšné podniky musí mít možnost zaniknout, aby jejich pracovníci, kapitál a budovy mohli posloužit něčemu produktivnějšímu. Stát má vytvářet férové podmínky, chránit vlastnická práva, soutěž a strategickou bezpečnost. Nemá vybírat vítěze podle síly jejich lobbistů.

Konec politiky pocitů

Evropa se musí zbavit také kulturní malomyslnosti. Rovnost před zákonem, důstojnost člověka a svoboda jednotlivce jsou evropské civilizační úspěchy. Nemají však nic společného s identitárními kvótami, kolektivní vinou, nekonečným omlouváním za vlastní historii nebo představou, že každou společenskou nerovnost musí řešit další úřad.

Politika se má znovu zabývat skutečnými tématy: bezpečností, cenou energie, vzděláním, bydlením, dopravou, produktivitou, porodností, technologiemi a schopností ubránit hranice. Společnost, která vybírá lidi podle původu nebo identity místo schopností a charakteru, pouze nahrazuje jednu nespravedlnost jinou. Budoucnost patří zásluhovosti.

Sebevědomá Evropa se nemusí světu neustále omlouvat, ale také jej nemusí urážet. Velmoc posuzuje ostatní země podle jejich jednání, nikoliv podle barvy jejich obyvatel. S přáteli spolupracuje, s konkurenty obchoduje za rovných podmínek a nepřátele odstrašuje. To není arogance. To je dospělá zahraniční politika.

Evropský návrat má konkrétní podobu

Obrat nevyžaduje jeden zázračný plán. Vyžaduje několik srozumitelných rozhodnutí dodržovaných po dobu jedné generace.

Za prvé: energetická hojnost. Evropa musí stavět jaderné elektrárny, modernizovat sítě, využívat všechny bezpečné a ekonomicky rozumné zdroje a přestat zaměňovat klimatický cíl za zákaz technologických řešení. Bez levné a stabilní elektřiny nebude mít hutě, chemii, datová centra ani moderní obranný průmysl.

Za druhé: svoboda vyrábět a investovat. Povolení továrny, elektrárny, bytového projektu nebo železnice nesmí trvat desetiletí. Regulace musí prokazovat větší přínos než náklady. Daně mají financovat omezené a funkční úkoly státu, nikoliv stále rostoucí aparát.

Za třetí: evropský kapitál pro evropské nápady. Evropa má úspory, vědce i podnikatele, ale příliš mnoho jejího kapitálu financuje růst amerických firem. Potřebujeme skutečný kapitálový trh, jednodušší pravidla pro investice a podmínky, v nichž může evropský startup vyrůst v globální společnost, aniž by musel odejít za oceán.

Za čtvrté: práce, zásluhovost a rodina. Vzdělání musí znovu oceňovat znalosti, technické obory a výkon. Sociální systém musí podporovat práci. Rodinná politika má odstraňovat překážky rodičovství, nikoliv nahrazovat rodinu státní institucí.

Za páté: kontrolované hranice. Evropa může přijímat lidi, které potřebuje a kteří respektují její zákony. Nemůže však přenechat rozhodování o vstupu pašerákům ani předstírat, že neomezená migrace nemá bezpečnostní, kulturní a rozpočtové důsledky. Právo rozhodovat, kdo smí vstoupit a zůstat, je základní znak státu.

Za šesté: síla, která nemusí být použita. Obranné výdaje se musí změnit ve skutečné jednotky, zbraně, zásoby a výrobní kapacity. Evropské armády mají být schopny bojovat společně a evropský průmysl rychle doplňovat ztráty. Diplomacie bez síly je jen zdvořilá žádost.

Za dvacet let můžeme být znovu lídry

Evropa stále představuje jeden z největších a nejbohatších trhů světa. Má univerzity, kapitál, infrastrukturu, průmyslové know-how, kulturní přitažlivost a spojence. Její slabost není materiální. Je politická a psychologická.

To je dobrá zpráva. Politická rozhodnutí lze změnit a sebevědomí lze obnovit.

Nemusíme porazit Čínu ve výrobě každé levné součástky. Musíme zabránit tomu, aby nás mohla vydírat v odvětvích rozhodujících o naší bezpečnosti. Nemusíme dobývat Rusko. Musíme být natolik silní, aby se nás neodvážilo napadnout. Nemusíme zrušit solidaritu. Musíme ji znovu spojit s odpovědností. Nemusíme opustit evropské hodnoty. Musíme přestat zaměňovat hodnoty za slabost a sebemrskačství.

Evropa může být za dvacet let opět technologickým, průmyslovým a politickým lídrem. Potřebuje k tomu kapitalismus místo dotačního socialismu, zásluhovost místo identitární politiky, dostupnou energii místo řízeného nedostatku, kontrolované hranice místo bezmoci a ozbrojenou sílu místo spoléhání na dobrou vůli protivníků.

Vlak nám neujel. Stále stojíme na jednom z největších nádraží světa, máme kapitál, stroje i lidi. Jen musíme přestat svolávat komise k tomu, zda je dovoleno nastoupit.

S otevřenou rukou pro spojence, férovou nabídkou pro obchodní partnery - a s bouchačkou proklatě nízko pro každého, kdo by si evropskou slušnost spletl se slabostí.