Ženy bez kořenů a muži bez koulí.
Performerka a lektorka burlesky Zorya Blue si v DVTV postěžovala, že dnešní muži "nestihli změnu". Ženy prý už nechtějí pečovat o děti, chodit do práce, pomáhat rodičům a později se starat o vnoučata. Chtějí více rovnosti a odpovědnější muže. V jednom má pravdu: mnoho dnešních mužů odpovědnost skutečně nepřijalo. Jenže ženy jim v tom zdatně sekundují.
Vznikla generace žen, která byla vychována k přesvědčení, že tradiční ženská role je ponižující, rodina omezuje, mateřství ohrožuje kariéru a každá povinnost je neplacená práce. Současně ale očekává muže silného, pozorného, emocionálně vyspělého, finančně zajištěného, věrného, rozhodného a ochotného dělit se přesně napůl o vše, co se zrovna dělit hodí.
Jinými slovy: tradiční muž má zůstat, tradiční žena má zmizet.
Výsledkem není osvobození, ale tržiště osamělosti. Ženy vedou podcasty o tom, proč nemohou najít dostatečně vyspělého partnera. Muži sedí u pornografie, počítačových her a bojí se pozvat ženu na večeři, protože by snad mohli nést riziko odmítnutí. Jedni nekonečně vybírají, druzí raději ani nevstoupí do hry. A oba tábory si namlouvají, že problém je v těch druhých.
Život není účetní tabulka
Moderní vztah se změnil v nekonečné vyjednávání o tom, kdo dnes vynesl koš, kolikrát vstal k dítěti a zda náhodou jeden z partnerů neinvestoval do domácnosti o sedmnáct minut více než druhý. Jenže rodina nikdy nefungovala jako dokonale vyrovnaná tabulka v Excelu. Spravedlnost není totéž co matematická stejnost.
Muž a žena mají stejnou lidskou hodnotu, ale nejsou zaměnitelné součástky. Mateřství a otcovství představují rozdílné úlohy, které se doplňují. Žena není služka a muž není bankomat. Oba však mají povinnosti, které nelze při prvním nepohodlí reklamovat jako vadné zboží. Rodina vzniká právě tím, že člověk přestane chápat vlastní pohodlí jako nejvyšší morální hodnotu. Ano, péče o děti je náročná. Práce je náročná. Stárnoucí rodiče jsou nároční. A jednou možná budou náročná také vnoučata. Tak vypadá život propojený s dalšími lidmi. Alternativou není pohádková svoboda, ale sterilní existence bez závazků, ve které člověka nikdo neobtěžuje - a nakonec také nikdo nepotřebuje.
Emancipované ženy a ochočení muži
Část současných žen nechce být ženami v přirozeném a civilizačním smyslu. Chtějí být individuálními projekty: neustále se hledat, rozvíjet, cestovat, překračovat hranice a "žít svou pravdu". Vztah přijmou, pokud nenaruší jejich komfort. Dítě, pokud se vejde mezi kariéru, jógu a prodloužený víkend. Muže, pokud bude silný, ale nikdy nebude prosazovat vlastní vůli.
To není emancipace. To je spotřebitelský narcismus převlečený za pokrok.
Jenže stejně ubohá je mužská část příběhu. Příliš mnoho mužů rezignovalo na svou roli ještě dříve, než je o ni někdo připravil. Neumějí se rozhodnout, něco vybudovat, zabezpečit rodinu, přijmout důsledky ani stát za svým slovem. Chtějí partnerská práva, ale nikoli mužské povinnosti. Ve třiceti čekají, až jim někdo vysvětlí jejich emoce, ve čtyřiceti stále "nejsou připraveni" a v padesáti zjistí, že mládí nebylo životní strategie.
Mužské problémy skutečně musí začít řešit muži. Především tím, že přestanou žádat o povolení být muži. Společnost nepotřebuje dalšího uhlazeného chlapce, který dokonale ovládá terapeutický slovník, ale nedokáže ochránit, zajistit ani vést vlastní rodinu. Potřebuje dospělé muže s charakterem, odvahou a disciplínou. Ne agresivní primitivy ani internetové kazatele manosféry - muže schopné nést odpovědnost, i když za ni nedostanou potlesk.
Nechtějí rodinu, ale chtějí její výsledky
Už jsme psali o lidech, kteří nechtějí děti, ale chtějí budoucnost. Chtějí důchody, zdravotnictví, fungující stát a pokračování společnosti,...jen očekávají, že děti porodí a vychová někdo jiný. Stejný podvod dnes vidíme ve vztazích. Lidé chtějí lásku bez věrnosti, bezpečí bez závazku, rodinu bez oběti a partnera bez nedostatků. Chtějí sklízet, ale odmítají zasít.
Randění potom samozřejmě není peklo. Je jen zrcadlem společnosti, která povýšila vlastní pohodlí na náboženství. Zoufalé ženy v něm hledají muže, kterým předtím kultura odebrala sebevědomí i poslání. Muži bez koulí hledají ženy, které by po nich nic nechtěly. A společně čekají na dokonalého partnera, zatímco jim pomalu ujíždí poslední vlak k něčemu skutečnému. Civilizaci však neudrží podcasty, nekonečné sebepoznávání ani dobře rozdělený úklid koupelny. Udrží ji muži a ženy, kteří pochopí, že dospělost nezačíná nalezením sebe sama.
Začíná ve chvíli, kdy převezmeme odpovědnost za někoho dalšího.