Ztraceni v evropském slovníku
Ještě 1. srpna uklidňoval španělský ministr vnitra Fernando Grande-Marlaska Evropu, že situace v Ceutě byla "téměř úplně zvrácena". Madrid tvrdil, že naprostá většina z více než 70 tisíc lidí, kteří během dvou dnů pronikli z Maroka na španělské území, se vrátila a nikdo nepokračoval na evropskou pevninu. Krize vyřešena, opona, potlesk. Jenže o měsíc později španělské úřady přiznávaly, že v Ceutě stále zůstává přibližně pět až osm tisíc migrantů.
Sánchezova vláda mezitím sama oznámila, že od 10. srpna "přemístila" 3 300 migrantů a dalších 3 658 vrátila. V Ceutě bylo rovněž evidováno přes 1 600 nezletilých a část z nich má být převezena do pevninského Španělska. Takže ne: migranti se nevypařili. Část se vrátila, část zůstala a část se postupně přesouvá dál. Politický trik spočíval pouze v tom, že Madrid vyhlásil vítězství dříve, než spočítal, kdo mu vlastně zůstal na pláži.
Ještě větším problémem je Sánchezův politický signál. Jeho socialistická vláda letos otevřela cestu k legalizaci pobytu přibližně půl milionu lidí, kteří se ve Španělsku nacházeli nelegálně. Pravda je, že červencoví příchozí z Ceuty do programu automaticky nespadají, protože podmínkou je pobyt ve Španělsku již před koncem roku 2025. Jenže v migrační politice nerozhoduje pouze paragraf, rozhoduje také zpráva, která se šíří sociálními sítěmi: dostaň se do Španělska, vydrž dostatečně dlouho a politika ti možná jednou legalitu daruje.
Dokonce i evropský komisař pro migraci Magnus Brunner označil španělskou regularizaci za "špatný signál pro Evropu", byť současně připustil, že přímá souvislost s vpádem do Ceuty nebyla prokázána. Dvaadvacet evropských států následně varovalo před politikami vytvářejícími dojem, že nelegální vstup může být časem přeměněn v legální pobyt.
A právě zde končí španělská pohádka o solidaritě. Sánchez chce rozhodovat o tom, koho přijme, koho legalizuje a koho přesune. Následky však mají nést ostatní. V překladu ze socialistického newspeaku: španělská hranice, evropské peníze a společný účet. Itálie už kvůli Ceutě obnovila kontroly cestujících ze Španělska. Když členský stát nedokáže přesvědčivě chránit vnější hranici, začnou ostatní logicky chránit ty vnitřní.
Evropa nepotřebuje další dojemné projevy o lidskosti bez hranic. Potřebuje fyzicky chráněnou hranici, rychlé rozhodování o azylu, návraty lidí bez práva pobytu a jasné pravidlo, že násilné nebo hromadné prolomení hranice není vstupenkou do evropského sociálního systému. Pomoc skutečně pronásledovaným ano. Automatická odměna za ilegální vstup ne.
Ceuta není vzdálený africký incident. Je to test evropské vůle. A Pedro Sánchez v něm zatím nepředvádí státnictví, ale účetní trik: migranty přejmenuje na humanitární případ, přesune je z hranice do systému a potom požádá Evropu, aby se o jeho politické rozhodnutí solidárně podělila.
Nezmizeli. Jen už nejsou na titulní straně.